Stabilní katastr

Mapy Stabilního katastru byly digitalizovány v rámci projektu laboratoře Staré mapy v prostředí internetu ve spolupráci s Národním památkovým ústavem. Preferovány byly tzv. povinné císařské otisky, což jsou nejlépe zachované kopie originálních map vytvářených přímo v terénu. Povinné císařské otisky vynikají jemnými a jasnými barvami a neobsahují žádné dodatečné vpisy. V případě katastrálních území, pro něž se povinné císařské otisky nezachovaly, byly naskenovány originální mapy.

Z velkého množství dochovaných verzí map stabilního katastru jsou pro účely sledování vývoje krajiny nejvhodnější povinné císařské otisky v měřítku 1 : 2 880, při podrobnějších měřeních (centra měst) také 1 : 1 440 a 1 : 720, které zachycují stav v době mapování, tj. 1826–1843 (Čechy) a 1824–1836 (Morava a Slezsko).

Vznik Stabilního katastru byl spojen s rostoucí potřebou habsburského státního aparátu zvýšit příjmy plynoucí z daní, což předpokládalo podchytit všechny potenciální plátce, stanovit rozsah jejich majetku a určit výši daně. Nezbytným podkladem pro tyto operace byly společně se statistickými údaji také katastrální mapy.

Katastrální operát Stabilního katastru je tvořen třemi dílčími soubory: vceňovací operát (dokumenty a protokoly, jež jsou výsledkem srovnávacích a bonitačních šetření a tvoří podklad pro vlastní ocenění pozemků), písemný operát (údaje k jednotlivým parcelám – majitel, výměra, pěstovaná plodina, bonitní třída a čistý výnos) a měřický operát (originální mapy, povinné císařské otisky, speciální mapy atd.).

Tyto mapy často nejsou dostupné zejména pro území bývalých Sudet, avšak velmi dobře je lze nahradit originálními mapami, což jsou mapy vytvářené přímo v terénu pomocí měřického stolu a později ručně kolorované. Na rozdíl od povinných císařských otisků byly používány jako reambulační mapy, což se projevilo změnou parcelních čísel, zakreslením nových stavebních pozemků, opravou německých názvů na české apod. Všechny změny jsou naštěstí vyznačeny červeným inkoustem, lze je tedy snadno odlišit od původních zákresů.

Mapy byly vyhotoveny pro každé katastrální území, jež je většinou zobrazeno na několika listech, přičemž klad těchto listů je zobrazen na deskách obsahujících daný katastr a zároveň na některém z listů. Pozemky jsou barevně členěné podle druhu a jsou opatřeny parcelním číslem, které odpovídá písemnému operátu.

Velmi významnou a téměř nevyužívanou součástí měřického operátu Stabilního katastru jsou také mapy pozemkové knihy a mapy vodní knihy v sáhovém měřítku 1 : 2 880, které poskytují velmi detailní informace o vlastnictví jednotlivých parcel či o správcovství úseků vodních toků a výkonu vodních práv (mlynářského apod.).

Katastrální operát Stabilního katastru (včetně měřického) je uchováván a spravován v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru (ÚAZK) v Praze.

Projekt „Využití map Stabilního katastru v oblasti ochrany kulturních památek“ vznikl na základě smlouvy o spolupráci mezi Národním památkovým ústavem (NPÚ) a Univerzitou J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Hlavní náplní projektu je digitalizace map Stabilního katastru pokrývající katastrální území vybraná pracovníky NPÚ (zejména městské a vesnické památkové zóny) a jejich následné zpřístupnění na internetu.

Jelikož pracoviště ÚAZK nedisponuje velkoformátovým skenerem a nebylo možno převážet tolik objemných mapových listů, byl od firmy DataSystem zapůjčen A1 skener a umístěn v badatelně ÚAZK. Po pěti dnech nepřetržitého skenování byl veškerý požadovaný materiál digitalizován v rozlišení 300 dpi.

Data jsou tříděna do okresů a katastrálních území, přičemž jednotlivé mapové listy jsou označeny českým (popř. německým či oběma) názvem k. ú. a číslem dle původního kladu. Na jednom listě (rastrovém obrázku) se může vyskytnout i několik menších listů, takový rastr je pak označen více čísly.

Je nutno si uvědomit, že se historické hranice katastrálních území velice často liší od současných, proto se může stát, že se pod názvem k. ú. skrývá poněkud jiné území, než jsme hledali. Vně katastrálních hranic jsou na mapách uvedeny názvy sousedních katastrů, což usnadňuje orientaci.

Autoři

• Ing. Vladimír Brůna – Laboratoř geoinformatiky UJEP
• Ing. Kateřina Křováková – Laboratoř geoinformatiky UJEP
• Mgr. Martina Kuřáková – Fakulta životního prostředí UJEP

© Laboratoř geoinformatiky UJEP, Ústřední archiv zeměměřictví a katastru