Výprava do Jeskyně plavců – Gilf el-Kebír 2008

První česká vědecká expedice do oblasti Gilf el-Kebíru · 3.–26. 11. 2008

The original texts are in Czech and are kept as they were written.

Výprava do Jeskyně plavců – Gilf el-Kebír 2008

Úvod

Ve dnech 3. - 26. listopadu 2008 se uskutečnila první české vědecké expedice do oblasti Gilf el-Kebíru v egyptské Západní poušti.

Gilf el-Kebír je pohoří u jihozápadního rohu hranic Egypta, poblíž hranice se Súdánem, Libyí a Čadem. Hlavní význam této výpravy spočívá v tom, že bude zkoumat oblast, kde vznikly kořeny staroegyptské civilizace v době, kdy byla Sahara ještě úrodnou oblastí s jezery, s bohatou faunou a flórou. V důsledku vysychání oblasti dnešní Západní pouště došlo na konci 6. tis. př. Kr. k postupnému osidlování nilského údolí a formování staroegyptské civilizace. Expedice bude mít za cíl hledat a dokumentovat nejstarší stopy lidské přítomnosti a činnosti v Západní poušti. Nejzazším cílem bude Jeskyně plavců (známá též z filmu Anglický pacient) s unikátními neolitickými malbami plavců (jeden z nich je ostatně i ve znaku výpravy).

Články o expedici na www.iDNES.cz - 12.11. - 17.11.- 22.11. 2008 a v Lidových novinách 22.11.

Články v MfDnes - gilf1PDF - gilf2PDF - gilf3PDF a další článek zde.

Informace na stránkách National Geographic Česko - Výstava na půdě Akademie věd ČR

Chcete se podívat do egyptské Západní pouště, přespat v nádherné oblasti Bílé pouště, vydat se na pouštní trek?

Naši beduíni Vám vše zajistí. Kontakty zde.

Projekt

Expedice se uskuteční jako součást řešení vědeckého projektu financovaného Grantovou agenturou České republiky „Výzkum egyptské Západní pouště“ (404/06/0513), jehož řešitelem je Doc. Mgr. Miroslav Bárta, Dr., Český egyptologický ústav Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a spoluřešitelé - Ing. Vladimír Brůna, Laboratoř geoinformatiky Fakulty životního prostředí, Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. PhDr. Martin Tomášek, Ph.D., Archeologický ústav, v.v.i. AV ČR v Praze. Na výpravě a řešení jejích úkolů se podílí i vědecko - výzkumný záměr Výzkum civilizace starého Egypta (MŠMT ČR č. MSM 0021620826).

Expedice je financována z následujících zdrojů: GA ČR, VVZ ČEgÚ FF UK Praha, UJEP Ústí nad Labem a FŽP UJEP, částečně z darů sponzorů, viz. níže uvedená loga - více na stránkách o sponzorech.

Tato expedice je jednou z oficiálních akcí konaných u příležitosti oslav padesáti let existence Českého egyptologického ústavu FF UK.

Zprávy z expedice

Zprávy z expedice on-line

Přes satelit jsme denně posílali nejnovější zprávy a fotografie z expedice.

Naleznete je na stránkách časopisu: NATIONAL GEOGRAPHIC ČESKO

Aktuální zprávy z expedice i zde:

Pondělí, 3. listopad 2008, 1. den expedice

Ráno ve tři hodiny přiletěla do Káhiry většina členů expedice. M. Frouz a Vl. Brůna se do této doby účastnili dokumentace šachtových hrobů na české archeologické koncesi v Abúsíru. Oproti původnímu předpokladu expedice vyráží – doufejme - v úterý ve 3:30 ráno směrem oázy Baharíja a Dáchla, a to za doprovodu policie, která má dbát na naší bezpečnost. První noc bychom již měli trávit na místě Radžedefovy Vodní hory (o ní více v příští reportáži, doufejme…).

Důvodem zdržení expedice jsou nově zavedené bezpečnostní předpisy, které přísně regulují pohyb všech osob ve vojenském pásmu Gilf Kebíru; stručně řečeno celá oblast na západ od poslední asfaltky spojující oázy Západní pouště je považována za vojenské pásmo. V dnešní době k tomu přistupují obavy z dalších únosů v poušti u jihozápadní hranice Egypta se Súdánem. Přesto se dá říci, že všichni členové expedice jsou veselé mysli.

V Baharíji na nás od včerejška čeká šest plně naložených terénních toyot se zásobami vody, potravin, benzínu a technického vybavení. V Káhiře jsme zatím dlouhé hodiny čekání věnovali přípravám, balení a zkušebnímu provozu speciálního vybavení expedice: napájení přístrojů prostřednictvím solárních panelů (systém vyvinut firmou Jíša, s.r.o.) a přezkoušením satelitního přenosu dat (díky firmě Navisat). Všichni doufáme, že zítra již budeme daleko od civilizace, která jakoby sama sobě brání poznávání obtížně dostupných míst této planety.

Miroslav Bárta

Úterý, den 2, 4. listopadu 2008

Dnešek jsme skutečně vyrazili jak bylo plánováno ve 3:30 ráno. Obvykle trvá cesta ranní Káhirou na výpadovku směrem jižní oázy přes hodinu a půl, díky brzké hodině jsme to zvládli za necelých 30 minut. Polovinu doby s denním světlem jsme však strávili jednáním s úrady. Do Baharíje jsme sice dorazili již v půl osmé, kde nás čekala vydatná snídaně v tradičním útocišti českých egyptologů, hotýlku Bišmu, oázu jsme však se všemi potřebnými povoleními opustili až kolem 12. hodiny.

Naše karavana sestává z 6 vrchovatě naložených terénních Toyot, devíti badatelů a 7 řidičů, kuchařů a mechaniků zároveň - obvykle tyto tři odlišné specializace zastávají beduíni na úrovni bežným Evropanům nedostupné. Umíte rozebrat a složit převodovku, uvařit v poušti večeři o třech chodech či překonat 30 m vysokou dunu? Těžko zvládnete vše dohromady.

Trochu čísel: každé auto veze zásoby 500 litrů nafty , dohromady máme 800 litrů užitkové 540 l balené pitné vody, 50 kg rýže, 40 kg těstovin - Italové by si přišli na své. Ujeli jsme 426 km.

Za zmínku stojí i pokus jedné z osádek toyot sestávajíc ze tří nejmenovaných zvídavých badatelů zabrzdit expedici v samém počátku. Došlo k tomu na vojenském kontrolním stanovišti v Abú Minkáru, kde probíhala jedna z několika zevrubných kontrol všch našich povolení. Uvedené tři soby vyskákali z auta a z radosti z volného pohybu začali fotit vše co rostlo, stálo nebo se hýbalo. Naštěstí jejich aktivita zůstala nepovšimnuta jinak bdělými strážci.

Pokud jde o dnešní fotografie, tak na nich můžete vidět východ slunce nad pouští (byl na ni čas díky tomu, že jsme píchli a jde o vůbec první snímek expedice), karavanu Toyot a stavbu tábora.

Souřadnice dnešního tábora: N 25° 46´ 23.6´´ a E 28° 38 16.1´´, pokud si naši polohu chcete najít na Google Maps. Zítra je na pořadu dne Vodní hora. Dobrou noc.

Miroslav Bárta, foto Martin Frouz

Středa, den 3, 5. 11. 2008

Dnes se nám skutečně podařilo dorazit do první oblasti, která je vědecky významná, protože dokumentuje pronikání starých Egypťanů do Západní pouště a jejich schopnosti organizovat výpravy do hloubi egyptské a lybijské pouště. Jedná se o tzv. Vodní horu. Jde o pískovcovou skálu obsahující červený pigment, pro který sem panovníci 4. dynastie vysílali výpravy. Skála je unikátní tím, že na stěně tvořící součást skalní římsy, kde probíhalo zpracování pigmentu, se dochovaly vyryté nápisy obsahující královská jména panovníků Chufua a Radžedefa. U prvního z nich šlo o senzaci, protože objev nápisu (stejně jako celé skály) německým pouštním badatelem Carlo Bergmannem dokládá, že Chufu vládl déle, než se doposud předpokládalo.

Skála musela mít značný význam i dřívě, zhruba na přechodu mezolitu a neolitu (8.-7. tis. př. Kr.), kdy sem tehdejší lovci ryli obrazy antilop, žiraf (z nějakého důvodu byly velmi oblíbené) a pštrosů. Vedle nich se zde často opakuje znak, který nejspíše označuje přítomnost studny či vodního zdroje. Z toho lze vyvozovat, že tehdy byla tato oblast mnohem zelenější než dnes (kdy je de facto pouze žlutá a černá). Odtud také pochází její název.

Se pštrosy jsme se nepřímo setkali i východně od Vodní hory, kde se nacházejí kruhová obydlí mezolitických sběračů a lovců. Kromě toho se na povrchu pouště povalují četné úlomky pštrosích vajec a těrky na obilí a semena. V následujících dnech budeme především interpretovat lokality, které byly sice nedávno objeveny Carlo Bergmanem (který nám také poskytl údaje o jejich lokaci), ale jejich řádná interpretace stále ještě chybí.

Dnes bohužel GPS údaje o našem nocování poskytnout nemůžeme, ale jsme zhruba 50 km jihozápadním směrem od našeho posledního tábora.

Miroslav Bárta

Na fotografiích ze dneška můžete vidět Vodní horu, detail jednoho z královských nápisů panovníků 4. dynastie a kruhová kamenná obydlí pravěkých lovců a sběračů.

Čtvrtek, 6. 11., 4. den expedice

Včerejší fotografování unikátních nápisů na Vodní hoře skončilo až kolem 10. hodiny večer, nemluvě o zálohování dat. Zajímavá byla dokumentace nápisů ze 4. dynastie, které se vyskytují v kombinaci s rytinami zvířat, která jsou zřejmě současná s nápisy, byť provedená v mnohem horší kvalitě.

Dnešní dopoledne bylo věnováno průzkumu vybraných lokalit v oblasti nacházející se na jih od Vodní hory. Celkově se jedná o několik desítek míst, obvykle jde o opticky nápadný skalní útvar, na kterém jsou nejčastěji vyryty rytiny zvířat - pštrosi, žirafy a antilopy, zřejmě nejčastější fauna, která zde kdysi žila a byla zároveň velmi významná pro místní sběrače a lovce. Na úpatí těchto skal je možné nalézt četné zrnotěrky sestávající ze dvou částí .- třecí desky a drtícího kamene. Nikde jsme však nenašli žádnou keramiku.

V tomto ohledu se nám vedlo lépe odpoledne, kdy jsme se již vydali po starověké obchodní stezce užívané ve 3. tis. př. Kr. a vedoucí do Gilf el-Kebíru. Na ní jsme identifikovali několik karavanních stanic, u kterých se našla i keramika ze Staré říše. V pozdním odpoledni se nám podařilo identifikovat i starověkou oslí stezku. V poušti lze totiž nalézt dva druhy karavanních stop - oslí a velbloudí. Oslí tvoří jakoby zavátý otisk jedné pneumatiky, asi 15 cm široký, protože osli v karavaně za sebou. Naproti tomu velbloudi v karavaně kráčejí v několik desítek metrů širokém pásu. Jejich stopy vypadají, jakoby kolem projel cyklistický peloton v písku.

Dnešní polohu našeho tábora najdete na Google Earth podle koordinátů N 24°40´ 38.7´´ E 28° 06´45.7´´.

Dnešní fotografie Martina Frouze zachycují Jiřího Musila a Jiřího Svobodu při dokumentaci skalního umění, cestou směrem na jihozápad pásem písečných dun a oslí stezku starou 4 500 let, ze které dnes měla expedice asi největší radost.

Miroslav Bárta

Den 5, 7. 11. 2008, pátek

Tak jak se postupně blížíme ke Gilf el Kebíru (v překladu z arabštiny přibližně “Velká stolová hora”), jsou noci chladnější a chladnější.

Během dne jsme vzorkovali několik stanic staroegyptských expedic, které tvoří přirozené zastávky na starověké cestě do Gilfu, která s nacházela o několik kilometrů severněji než cesta používaná dnes, ta je co nejsnadnější pro postup terénních aut. Nejvýznamnější zastávku tvořilo místo nazývané Abú Ballás (“Otec velkých přepravních zásobnic“), kde donedávna existoval téměř neporušený depot několika desítek velkých nádob na vodu, které byly ve starověku pravidelně doplňovány, aby sloužily tudy procházejícím karavanám. Novodobé karavany je však zcela zničily, lokalita prakticky neexistuje, kromě stovek střepů. Z dochovaných pozůstatků se zdá, že zde byly dvě skupiny nádob lišící se hlínou, ze které byly vyrobeny. Obě skupiny jsou také odlišného stáří.

Druhou pozoruhodnou zastávkou byla stanice “Stanice studny”, kde se nám sice žádnou studnu již najít nepodařilo, zato se na místě dochoval velký fragment staroegyptské keramiky s vyrytou značkou “H”, jejíž význam zatím nám i všem ostatním uniká. Kromě toho se zde na skalním převisu dochovaly nádherné rytiny dvou žiraf zachycených v plném běhu. Jedna z nejhezčích ukázek skalního umění, které se nám doposud podařilo identifikovat.

Konečně třetí významnou zastávkou bylo dno rozlehlého vyschlého jezera, které se pozná podle toho, že vlivem větrné eroze (eolizace) bylo bahnité dno rybníka vybroušeno a vymodelováno do pozoruhodných hliněných plastik připomínající mnohá zvířata. V předchozích dnech expedice projížděla mnoha oblastmi, které před 10 - 8 tisíci lety obsahovaly velké jezerní pánve, kolem kterých se soustředil neuvěřitelně pestrý život. Těžko uvěřit, že se z té doby dochovalo tak málo…

Na dnešních fotografiích Martina Frouze vidíte Petra Pokorného na dně vyschlého jezera, Václava Cílka u profilu hory, odkud staří Egypťané mohli získávat červené a žluté barvivo (definitivní důkaz však chybí), zkamenělé stromy s pozadím Stanice studny a detail dochovaného keramického fragmentu s písmenem “H”.

Koordináty dnešního nočního tábora jsou N 23° 46.721´, E 27° 06.656´, mimochodem zatím nejkrásnější místo, kde jsme nocovali….

P.S.: Všem děkujeme za sms zprávy, které chodí v pořádku a dělají nám radost, jen prosíme, abyste je psali bez diakritiky.

Den 6, 8. 11. 2008, sobota

Dneškem jsme vstoupili do pásma tropů a překročili nadmořskou výšku 1 000 m. I jinak se mnohé událo, po pěti dnech se účastníci expedice převlékli do čistého (alespoň většina), docházejí zásoby, takže začínáme jíst tzv. éš šamsí, tvrdý sušený chléb, který měkne a podává se až poté, co byl namočen do vody. Myslím, že většina expedice ho chce uchovat na pozdější dobu a proto ho odmítá. Navíc Petr Pokorný tvrdošíjně sbírá trus, což je jediný doklad plachých a v Gilfu žijících savců jako např. paovce hřivnaté nebo gazely dorcas.

Dnes se nám podařilo dosáhnout zdobené jeskyně ve Wádí Wassa v jihovýchodní části Gilf Kebíru. Jeskyně je de facto mělké abri hluboké asi 3 m, v ústí 2 m vysoké a 12 m široké; je z něj krásný pohled do celé krajiny. Jeho strop je vyzdoben celkem třemi skupinami skalních rytin, kterým dominují různé druhy domácího skotu, krávy, jenž se vzájemně liší linií rohů - celkem jsme identifikovali čtyři druhy skotu. Každá kravka je jinak vyvedena, což dovoluje, alespoň nám, představit si, že tehdejší neolitici zde znázornili konkrétní zvířata. Společnost jim dělají dvě skupinky lidských bytostí zachycených v různých činnostech, vstoje, vsedě a vkleče. Navzájem se liší pouze barvami - jedna skupinka je vyvedená červeně, druhá bíle.

V podvečer nás postihla i malá tragédie, jeden solární panel, kterým nabíjíme přístrojové vybavení expedice, se v závanu větru převrátil do písku a rozbil o jediný kámen, který tam ležel. Zbývá ještě jeden panel.

Na fotografiích dnes vidíte skalní abri s neolitickými malbami, detail výzdoby, Jiřího Svobodu s Miroslavem Bártou při dokumentaci maleb a pohled z této jeskyně. Také jsme potkali agamu, beduíni vyprošťovali vozy z písku a na poslední fotografii je půlnoční obloha nad naším táborem.

Miroslav Bárta

Den 7, neděle. 9. 11. 2008

Dnes naše expedice dosáhla dalšího postupného cíle, zdobených jeskyní, které se nacházejí v jihozápadní části Gilf el Kebíru. První dvě se nacházejí ve Wádí Súra qadím (Staré údolí obrazů), které bylo objeveno jedním z prvních průzkumníků Západní pouště, Laszlo Almassym. Jeskyně bohužel padly za oběť masovému turismu. Novodobí návštěvníci polévali malby vodou, aby je mohli lépe vyfotografovat, dnešní pohled na zbytky výzdoby byl skutečně tristní. Odměnění jsme byli ve Wádí Súra gedíd (Nové údolí obrazů), kde galerie objevená pouze nedávno překonala veškerá naše očekávání. Skalní stěna obsahuje stovky lidských a zvířecích postav, které zde vznikaly v průběhu několika tisícíletí.

Skutečný význam skalního umění, které jsme dnes mohli zdokumentovat (dnes bude fotografování za tmy a s umělým osvětlením pokračovat do půlnoci), spočívá v tom, že zásadním způsobem mění pohled na kořeny staroegyptské civilizace, jejíž počátky můžeme vystopovat zde, ve skalních abri v Gilf elKebíru. Před příletem expedice do Prahy je možné zmínit zejména to, že tzv. postavy plavců nepředstavují plavce, ale obětované příslušníky porobených kmenů, nad kterými zvítězily zdejší kmeny . Jednalo se o předchůdce starých Egypťanů?.

Mnoho detailů zobrazení naznačuje, že právě zde se zrodily mnohé rituály a symbolické motivy, které se na konci 4. tis. př. Kr. staly základem staroegyptského státu a posvátného království. Pokud se do zítřka nic nestane, sestoupíme do Wádí Hamra a budeme tak mimo rizikovou oblast poblíž súdánských hranic.

Na dnešních fotografiích Martina Frouze vidíte Jiřího Musila v krajině jihozápadního Gilfu, Martina Tomáška při dokumentaci skalního umění, Miroslava Bártu před Wádí Súra Qadím a detaily lidských a zvířecích znázornění vyvedených červenou barvou.

P.S. 1 Zvláštní pozdravení a poděkování posílají dnes členové expedice prof. Miroslavu Vernerovi, bez jehož podpory a pochopení bychom dnes nebyli tam, kde jsme. P.S. 2 Rozbitý solární panel, jak se ukázalo dnes ráno, přece jen funguje, byť s menším výkonem.

Den 8, pondělí 10. 11. 2008

Dnešek byl ve znamení odjezdu z Wádí Súra Gadíd a výstupu na náhorní plošinu Gilfu. Ráno jsme, stejně jako podstatnou část včerejší noci, věnovali fotografování a dokumentaci maleb ve skalním abri. Ze scén se postupně vynořilo několik celků, které potvrzují naši teorii o Jeskyni plavců a o zásadním významu těchto jeskynních maleb pro poznání kořenů staroegyptské civilizace v údolí Nilu. Kolem deváté ráno jsme vyrazili k Akabskému průsmyku, který představuje jednu z několika málo možností, jak se na náhorní plošinu dostat. Cestou jsme si neustále kontrolovali jižní plochou část pouště, odkud by se mohli vynořit nemilí společníci, súdánští rebelové . Cesta k průsmyku vedla přes kamenná pole, která vznikla v důsledku přívalových dešťů jako koryta krátkodobých odtoků vody z planiny.

Výstup průsmykem nebyl vůbec jednoduchý, terén zde prudce stoupá a je vyplněn sypkým vátým pískem. Také byl dlouhá léta velmi obáváný pro svou obtížnost. Projet musíte, jiná možnost široko daleko není. I nám se to nakonec povedlo, i když jedno auto na první pokus uvízlo těsně pod vrcholem a muselo se vracet o několik stovek metrů zpět.

Náhorní planina nás překvapila svou pustostí a dvěma zjištěními: v některých úsecích zde roste sporá vegetace a musí zde tedy občas být nějaká voda; v jednom úseku cesty jsme také objevili oslí stezku, tzn. že tudy musela vést karavanní cesta starých Egypťanů, ale kam? Na odpověď si budeme muset ještě chvíli počkat.

Pozdě odpoledne se nám podařil i sestup do pustého a dunami vyplněného Wádí Hamra (Červeného údolí pojmenovaného podle barvy dun). Místo, kde právě nocujeme je ve vedlejším údolí, kde se na skalách nachází několik skupin pravěkého skalního umění, to ale budeme dokumentovat až zítra, protože jsme na místo, které zdobí několik živých akácií, dorazili skoro až za tmy.

Dnešní den jsme bojovali především s dunami a také s proraženou pneumatikou. Zdá se, že podobně jako minulou noc, se kvůli silnému větru ani moc nevyspíme.

Dnešní fotografie Martina Frouze zachycují Martina Tomáška při dokumentaci vegetace, Petra Pokorného při botanikově záchvatu extáze, předloha loga expedice z Wádí Súra Gadíd a pohled do Wádí Hamra.

Souřadnice našeho dnešního tábořiště: 23° 54´ 10´´ N, 25° 27´ 59´´ E, 840 m n.m., teplota v 7:05 p.m. je 18??C. Před den na slunci dosahuje teplota 35?C a tak je nám nyní pěkná zima.

Miroslav Bárta a kol.

Den 9, úterý, 11. listopadu 2008

Dopoledne jsme věnovali průzkumu Wádí Hamra, kde jsme včera založili tábor. O Wádí Hamra je známo, že se zde vyskytuje skalní umění, ale dnes se nám podařilo objevit doposud zatím nepublikovanou lokalitu (definitivně budeme vědět po návratu do Prahy). Skalní umění zde se poněkud vymyká doposud známým příkladům. Lokalita je situována na konci jednoho z bočních wádí. Na kamenech a skalních stěnách jsou znázorněny zejména žirafy a pštrosy. Mezi unikátní zobrazení patří domestikované dobytče na šnůře a oprátkou kolem krku a především žirafa krmící se akácií. V tomto okamžiku můžeme říci to, že jde o sporadicky doložený motiv s ojedinělým zobrazením vegetace, která v tomto, jinak téměř vyschlém údolí, musela kdysi existovat. Navíc zde musely být i vydatné vodní zdroje, protože žirafy vodu nezbytně potřebují

Celé odpoledne jsme strávili cestou do oblasti s výskytem téměř čistého křemičitého skla tzv. siliky (oxid křemičitý tvoří téměř 98%), žlutavě až zeleně zbarvených kamenných valounů a úlomku, které vznikly v oblasti písečného moře v důsledku výbuchu meteoritu těsně nad zemí. Oblast je poměrně rozsáhlá a s rozlohou několika desítek kilometrů čtverečních.

Na dnešních fotografiích Martina Frouze vidíte údolí Wádí Hamra, detail skalního umění znázorňující dvě žirafy, písečné duny v oblasti písečného moře a siliku in situ na poušti.

Dnes trávíme větrnou noc mezi nádhernými dunami na souřadnicích: N 25° 34´ 39´´, E 25° 30´08´´

Miroslav Bárta a kol.

P.S. Vzkazy milým pisatelům esemesek:

- pro Martina Š: hydrotermální žíly hledáme, ale zatím bez úspechu, musí stačit ty v oblasti Garry.

- manželům H., specialistům na dobu římskou: zatím žádné nálezy z tohoto období.

- posílejte SMS z http://sms.thuraya.com, potěší :-).

Den 10, středa 12. 11. 2008

Ráno jsme definitivně opustili oblast křemičitého skla, siliky, která s nachází pouze v jedné oblasti Velkého písečného moře. Toto moře představuje velké žluté nic, které by mělo být symbolem zmaru a bezbřehosti. Celkem jsme dnes projeli téměř 280 kilometrů a stále jsme uvnitř této všeobjímající masy žlutého písku. Jízda v něm vyžaduje naprostou koncentraci, hrany dun splývají a často pozvolna stoupající duna za hřbetem padá téměř kolmo dolů, ještě štestí, že máme opravdu zkušené průvodce.

Písečné moře jako první z badatelů západního světa objevil Walter Rohlfs, který se do něj vydal z Dáchly a když zjistil, že ho nemůže od západu k východu pokořit, zamířil na sever, do oázy Faráfra. Jeho původním záměrem bylo vydat se rovnou k západu a dosáhnout libyjské oázy Kufra, to mu ale znemožnily fyzikální vlastnosti dun, které se poměrně dynamicky šíří od severozápadu k jihovýchodu ve směru převládajících větrů a představuji tak nepřekonatelnou přírodní hradbu. Ze satelitních snímků a zpráv jednotlivých badatelů vyplývá, že některé duny jsou až 100 m vysoké a táhnou se v délce mnoha kilometrů. Duny vytvářejí střídavě hradby a několik kilometrů široké koridory, ve kterých se dá poměrně snadno pohybovat, pokud zrovna nepadnete do písečné pasti, která se nedá nijak rozeznat a představuje vrstvu velmi sypkého písku, ve kterém můžete v mžiku zapadnout až po nápravy auta. Rozdíl mezi pevným a pro auto bezpečným povrchem a touto pastí se počítá na centimetry.

Zítra bychom měli dosáhnout oázy Síva a zde získat další nezbytná povolení k pokračování v cestě. Všichni se těší na vítanou zastávku po deseti dnech, protože to znamená, že po deseti dnech nebude k obědu tuňák s cibulí.......

Dnešní fotografie Martina Frouze znázorňují přípravu oběda v táboře uprostřed dun, momentky z cesty a snímky sokola během nečekaného poledního setkání v poušti s Tuarégy.

Miroslav Bárta

P.S.:

- díky Sahymu máte denně čerstvé informace - http:westerndesert.geolab.cz/gilf2008

Den 11, čtvrtek, 13. 8. 2008

Dnes se nám podařilo přejet zbývající část Velkého písečného moře. Zatímco včera jsme jeli rychlostí místy až 90 km za hodinu a vesměs se pohybovali po vysokých tvrdých dunách, dnešní cesta byla podstatně pomalejší, 130 km nám zabralo téměř pět hodin. Reliéf cesty a tvářnost pouště se změnily záhy po vyjetí z tábora, duny se staly nepřehlednější, vyšší a skoro veškerý písek podstatně měkčí, často bylo třeba hledat cestu a přejíždět duny, takže člověk měl pocit jako na horské dráze.

Kolem půl druhé jsme se přiblížili na dohled oáze Síva, kde duny ještě narostly, ale nakonec jsme dospěli k horkému prameni uprostřed dun, který se nazývá místně Bír wahed. Teplota v něm se blíží 39?C a skočit do něj byl po deseti dnech skoro zázrak. Vzhledem k tomu, že okraj pramene je značně kluzký, někteří z nás se vykoupali čistě oblečení vícekrát.

Dnešní tábor je kousek od oázy a vzhledem k tomu, že přes den tu panují ještě značné teploty, jednání o povolení ke zkoumání zaniklých oáz a cest v Západní poušti se povedou dnes v noci.

Sívou bychom měli projíždět během zítřka, čeká nás i Amonova věštírna, místo, kde se Alexander Veliký nechal prohlásit za potomka egyptských králů poté, co předtím málem se svou výpravou zahynul, když ztratil cestu. My si zde necháme vyvěstit, co nás ještě čeká.

Dnešní fotografie Martina Frouze ukazují sjezd dun během cesty, tři členy expedice v družném hovoru poté, co jednu prudkou dunu překonali raději po svých, pohled na horký pramen u Sívy s rozpouštějícími se členy expedice, krajinu nedaleko oázy, studené jezero taktéž poblíž Sívy a Martina Frouze v akci.

Miroslav Bárta a kol.

Souřadnice dnešního campu: N 29° 09´48´´, E 25° 28´17´´, a naše výška je 15 metrů pod hladinou (zaokrouhleno)

p.s.:

- díky za zaslané SMS, jen připomínáme, že počet znaků be zprávě je omezen a pokud posíláte více textu, rozdělte svůj příspěvek do více SMS. Některé zprávy přicházejí jen zčásti.

Den 12, pátek 14. 11. 2008

Včera jsme zahájili obléhání Sívy (jak to formuloval Martin Frouz) zpoza písečných dun a dnes, přesto že byl pátek (čili naše neděle), se nám podařilo dosáhnout toho, že zítra můžeme opustit oázu, kde jsme se za den ušpinili víc, než za deset dní v Gilfu…

Čekání na povolení, které zařizovali beduíni jsme si krátili dokumentací dostupných a méně dostupných památek jako je např. Amonova věštírna v Aghurmi. Právě sem jsme zamířili dopoledne, abychom si vyžádali přízeň beraního božstva Amona, když pomohl Alexandrovi, proč ne nám…? Centrem všeho dění je v Sívě náměstí, nad kterým se tyčí středověké Šali, hliněné městečko, které má za sebou nejméně 800 let historie a není pochyb, že dřívější starověké centrum se muselo nacházet také zde. Dnes je však hodně hluboko… V roce 1928 tři dny trvající deště zdejší osídlení zásadně poškodily a donutily obyvatele, aby založili opodál nové Šali, kde se žije dodnes. Původní osídlení je tak městem duchů, kde se postupně rozpadají staré domy z nepálených cihel, které jsou prvotřídní ukázkou toho, jak se stavělo ve starověku. Domy přitom dosahují výšky až tří pater. A stavební materiál? Sušené cihly a palmové dřevo. Rozhodně zde procházka působí velmi inspirativně.

Konečně dalším významným místem je Gebel Mauta, Hora mrtvých, kde se nacházejí hrobky z ptolemaiovského a římského období. Pozoruhodné jsou zejména tzv. uměleckým synkretismem, protože kombinují techniky zobrazování vlastní staroegyptskému a řeckému umění. Výzdoba některých z nich bere dodnes dech. Od zítřka bude podle plánu probíhat náplň druhé části expedice, dokumentace starověkých cest a zaniklých oáz, kam je dnes tak obtížné získat povolení ke vstupu.

Martin Frouz dnes vybral dva záběry původního osídlení Šali, dva záběry z hrobek na Hoře mrtvých, pohled na krajinu Sívy plnou slaných jezer a palem (datle ze Sívy patří mezi vůbec nejlepší), foto expedice z Amonovy věštírny a pohled na trh v Sivě.

Souřadnice našeho dnešního tábořiště: N 29????´ 45´´, E 25???´15´´ a výška 46 m n.m.

Miroslav Bárta a kol.

Den 13, sobota 15. 11. 2008

Bylo na čase opustit Sívu, protože zarputilé boje s úřady o další povolení byly značně vyčerpávající. Hned po ránu nás čekalo několik hodin jízdy těžkým terénem s vysokými dunami na východ od Sívy, takže jsme si co chvíli připadali jako na horské dráze. Odměnou nám byl kolem poledne sestup do nejkrásnější oázy Áreč na starověké cestě spojující oázy Sívu a Bahréju. Její překonání trvalo v minulosti karavaně s velbloudy 10 dní.

Áreč je opuštěnou oázou, kde se dá autem pohybovat pouze po jejím okrají a jakýkoliv pokus přejet jí napříč by mohl skončit zahrabáním auta tak, že by mu už asi nebylo pomoci. Na první pohled hlinitá krusta nasycená solí vypadá pevně, ale pod ní je spousta bahna a vody. Přesně to se podařilo Vladimíru Brůnovi v květnu loňského roku na Bír Šovíši. Toyotu z bahna vytáhly až dva traktory.

Podle stop zvěře zde žijí smečky divokých psů a sedm divokých oslů (to zase víme od našeho průvodce); ty se nám však spatřit nepovedlo. Během pobytu se Petru Pokornému podařilo zmapovat veškerou dostupnou flóru a nám skalní hrobky, které se nacházejí ve vápencových úbočích kopců lemujících oázu. Hrobky mají obvykle jen jednu místnost a až na výjimky nejsou zdobené. V jedné z nich se dochovala nika zdobená vlysem kober a s poškozenými kartušemi zatím neurčeného římského panovníka.V další hrobce je primitivní kresba zachycující muže pod datlovou palmou přivazující ke stromu vyhublé dobytče.Podle Martina Tomáška a Jiřího Musila došlo k opuštění oázy (soudě zejména na základě keramiky) někdy v průběhu 5. stol. po Kr., tedy ve stejné době, jako na naší koncesi na lokalitě Bír Šovíš v oáze Hajez. Bohužel stopy osídlení se nám identifikovat nepovedlo.

Dnešní fotografie dokumentují cestu ze Sívy, oázu Áreč a výzdobu hrobek zmiňovanou v dnešním textu.

Miroslav Bárta

P.S.:

- děkujeme za zaslané SMS, jen připomínáme, pište bez háčků a čárek, jinak zpráva vypadá jako rozsypaný čaj.

Den 14, neděle 16. 11. 2008

Dnes byla neděle a proto jsme měli k obědu jako vždy tuňáka s cibulí (po třinácté v řadě za sebou). Ráno a vlastně i zbytek včerejšího odpoledne jsme věnovali oáze Bahrén, která patří k největším mezi oázami Sívou a Baharíjou. Hlavní místa zde tvoří zcela zničený chrám ze 4. stol. př. Kr., který tvořil sloupový dvůr se šesti sloupy, pronaos a tři kultovní niky staroegyptských božstev. Uctívána zde byla Amonova triáda. Opodál leží dva skalní útvary, do jejichž úbočí jsou vytesané řeckořímské skalní hrobky podobné těm, které jsme mohli vidět včera v oáze Áreč. Na rozdíl od nich jsou ale nezdobené. Oáze dominuje rozlehlé slané jezero, které je napájené místními prameny. Oáza je také proslulá obrovským množstvím komárů, takže jsme nocovali asi 1 kilometr hluboko v písečných dunách. Přesto si některé jedince výpravy našli…

Ráno jsme navštívili jižní břeh jezera, který je porostlý bujnou vegetací datlových palem a rákosu. Ani na jednom břehu se nám nepodařilo najít stopy osídlení, které bude zřejmě zasypané okolními dunami, které sestupují až ke břehu jezera.

Kolem 10. hodiny dopoledne jsme vyrazili směrem k jihovýchodu k oáze Ain Della, kam bychom měli dorazit zítra. Dnes jsme opět bojovali s dunami a unavenými auty: jednomu ze zadřely brzdy a tak nás navíc zdržela jejich oprava. Zdá se, že postupně únava doléhá i na členy týmu. Asi jíme málo tuňáka.

Tři fotografie Martina Frouze z dnešního dne zachycují hrobky v oáze Bahrén a slané jezero.

Miroslav Bárta

Dnes táboříme na souřadnicích: N 27° 50´ 01´´, E 26° 45´27´´, 152 m n.m., vlhkost vzduchu 49% a teplota 23?C a je nám zima :-(.

Den 15, pondělí, 17. 11. 2008

Téměř celý den jsme věnovali tomu, abychom se dostali pouští do oblasti Obajdu, kde se nachází další jeskyně zdobená prehistorickými rytinami zvířat a otisků dlaní a rytin zvířecích tlap. Nachází se na poměrně nepřístupném místě v tzv. Skrytém údolí. Výstup k ní vede písčitým a dosti příkrým svahem, zato pohled z ní na okolí krajinu je uchvacující. Vnitřní výzdoba není až tak bohatá ve srovnání s tím, co jsme viděli, ale zato je jediná známá v celé oblasti mezi Faráfrou a Bahréjou.

Celodenní peripetie znamenaly, že jsme se k obědu dostali až kolem 3. hodiny odpoledne. Následující krátký přejezd nás dovedl do fantastické Bílé pouště severozápadně od Faráfry a zítra by nás měla uvítat oáza Bahríja. Tím také bude končit hlavní část expedice, v následujících dnech proběhne ještě mapování a průzkum několika dalších pouštních cest, zpracovávání dokumentace a další milé i méně milé úkony. Dnes rovněž končí řada přímých vstupů z expedice, ale doufáme, že další novinky pro vás budeme mít po návratu do Prahy. Momentálně bojujeme s blechami z beduínských dek. Máme je všichni (ty blechy).

S díky za vaši přízeň, Miroslav Bárta.

Rád bych poděkoval zejména Vl. Brůnovi za zajištění satelitního přenosu dat, M. Frouzovi za dodávání nádherných fotografií a J. Musilovi a M. Tomáškovi za jejich lektorské úsilí a nasazení

Souřadnice našeho posledního tábořiště v Sahara Béda (Bílé poušti) jsou: N 27° 21´ 57´´, E 28° 04´ 08´´, 71 m n.m., teplota 25 C, takže vybalujeme fleece bundy :-).

Na posledních fotografiích vidíte jeskyni Obajid a detaily výzdoby, okolní krajinu a západ slunce nad táborem naší expedice.

Den 16, úterý 18.11.2008

Tento den byl ve znamení přesunu celé expedice do Káhiry. Ráno jsme si vychutnali probuzení v Bílé poušti a odjet se nám moc nechtělo. Ale museli jsme. Hag Lotfi pozval všechny na oběd a poté se zabalily všechny věci a byl odjezd do Káhiry. Samotným městem jsme se probíjeli více než hodinu a půl, tisíce aut, lidí a hustý smog nám po 16-ti dnech v poušti připadaly jako v jiném světě. Ale vše se napravilo v oáze na ambasádě, kde nás čekalo vychlazené pivko, český chléb se salámem a početné osazenstvo. Bylo co vyprávět dlouho do noci, někteří vytrvalci šli spát až ráno. A tak skončila hlavní část naší expedice.

Program

Program expedice

Hlavní etapy postupu a cíle výpravy (viz mapy):

1. zaniklé starodávné oázy „Jakubovy studny“ a místo pobývání staroegyptských expedic stavitelů pyramid,

2. Abú Ballás s nálezy celých hrnců zanechaných zde staroegyptskými karavanami,

3. Písečné moře, oblast s tzv. silikou, křemičitým sklem vzniklým dopadem meteoritu,

4. Jeskyně plavců s neolitickými kresbami, když byla celá oblast savanou s jezery,

5. Nabta Playa, megalitické lokality z doby neolitu, kdy již probíhala migrace obyvatel Západní pouště v důsledku vysychání do nilského údolí,

6. starověké obchodní cesty, kterými putovaly staroegyptské karavany na oslech až k Čadskému jezeru.

Účastníci

Profily účastníků expedice

Miroslav Bárta – archeolog, egyptolog a vedoucí výzkumu egyptské Západní pouště – Český egyptologický ústav FF UK Praha

Vladimír Brůna – geodet a kartograf– Laboratoř geoinformatiky, Fakulta životního prostředí Univerzity J.E. Purkyně v Ústí nad Labem

Martin Tomášek – archeolog - Archeologický ústav AV ČR Praha, v.v.i. Václav Cílek – geolog a filosof krajiny – Geologický ústav AV ČR, v.v.i.

Jiří Svoboda – archeolog se specializací na starší dobu kamennou - Archeologický ústav Brno, v.v.i.

Jiří Musil – klasický archeolog - Ústav klasické archeologie FF UK Praha

Petr Pokorný – paleoekolog – Archeologický ústav AV ČR Praha, v.v.i.

Martin Frouz – fotograf – National Geographic Česko

Josef Jíša – technik – Jíša, s.r.o.

Egyptolog, archeolog a vedoucí expedice. Od r. 1993 člen Českého egyptologického ústavu v Praze a Káhiře, vedoucí výzkumů Jižního Abúsíru a egyptské Západní pouště, specializuje se na období konce 4. a 3. tis. př. Kr.

Jeho hlavními úkoly na expedici bude udržet tým pohromadě, sledování starověkých obchodních cest, interpretace textů, dokumentace antropogenních aktivit datovaných do doby trvání civilizace starověkého Egypta a její interpretace v rámci vývoje a proměn Západní pouště.

Vladimír Brůna - http://bruna.geolab.cz - zástupce vedoucího expedice

Absolvoval obor geodézie a kartografie na ČVUT v Praze.

Od roku 2000 se datuje spolupráce s Miroslavem Bártou a v roce 2001 byl poprvé na archeologické expedici v Egyptě. Nové metody aplikované v archeologickém výzkumu v tuzemsku přenesl do egyptského prostředí a během spolupráce s egyptology se mu podařilo realizovat několik dílčích úloh z oblasti geodézie, kartografie, GIS a dálkového průzkumu. Uvedené metody přinesly egyptologům nové a dosud neexistující pohledy a metody v archeologickém výzkumu.

Martin Tomášek - zástupce vedoucího expedice

Studovaný rytec kovů (SPŠ Jablonec nad Nisou), archeolog a historik (FF UK Praha). Soustřeďuje se především na archeologii českého středověku. O této tématice publikoval desítky článků odborných i populárních. Od roku 2002 spolupracuje úžeji s Egyptologickým ústavem FF UK Praha a aktivně se dnes podílí na průzkumu oázy Baharíja.

V expedici do Gilfu má prakticky dva úkoly. Prvním je vyhledávání, určování a dokumentace archeologických nálezů. Druhým úkolem je kresebná a malířská dokumentace nálezů i celé expedice.

pracuje jako geolog v Geologickém ústavu AV ČR, kde se zabývá změnami klimatu, vývojem krajiny a otázkami interakce přírodního prostředí a civilizace. Na expedici do Západní pouště bude pracovat jako geolog, sledující tyto tři základní aspekty:

1. Pouštní dynamika a geomorfologické procesy. Jedna z mála možností, jak překonat v evropském měřítku energetickou krizi je projekt DESERTEC, který spočívá v postavení solárních elektráren na Sahaře. Z tohoto pohledu je Západní poušť jedním z území, které má díky vysokému slunečnímu toku a obrovskému prostoru významný potenciál, ale je důležité mít znalost pouště a jejich procesů.

2. Sahara v době před zhruba 4 - 8 tisíci lety prodělala velký klimatický kolaps, respektive celou sérii suchých a vlhkých klimatických oscilací, je zajímavé sledovat, jakým způsobem se tyto cykly odrážejí v krajině.

3. Archeologické objekty se nalézají v nějakém sedimentárním kontextu např. říčního toku nebo vátého písku. Znalost tohoto kontextu pomáhá pochopit procesy, které danou kulturu či civilizaci utvářely.

Kromě pražské FAMU (kde se specializoval na reklamní a výtvarnou fotografii) vystudoval také Strojní fakultu ČVUT (obor přesná mechanika a optika).

V české redakci National Geographic pracuje od roku 2003 jako fotoeditor a fotograf. Některé jeho projekty můžete posoudit buď v časopise, nebo na webu National Geographic Česko (http://www.national-geographic.cz/).

Kromě publikování v médiích také pravidelně vystavuje na samostatných i kolektivních výstavách, kde prezentuje především svoji volnou tvorbu. V roce 2002 a 2007 byl v soutěži CZECH PRESS PHOTO oceněn „Zlatým okem“

Od r. 2003 spolupracuje s Českým egyptologickým ústavem. Tato spolupráce se postupně rozvíjí od počátku působení Českého National Geographic (2002). Do Egypta jezdí od roku 2003. Kromě časopisu a webové stránky NG Česko jste se s jeho fotografiemi z Egypta mohli setkat v poslední době na několika výstavách (ČNB, Lichtenštejnský palác na Kampě, Budova UK Palachovo náměstí, Roubenka Truskavna, ad.) a v mnoha publikacích s egyptskou a egyptologickou tématikou.

Po vystudování SPŠ automobilní v Mladé Boleslavi se věnoval autoopravárenství a speciálním dostavbám vozů.

V roce 1991 založil vlastní autoservis, od roku 1992 je jeho firma smluvním servisním partnerem Bosch. Jíša s.r.o. je členem Představenstva svazu českých autoopravářů.

V současnosti se věnuje mimo jiné speciálním dostavbám měřících vozů. V roce 2005 zakládá firmu Jíša rent-car s.r.o.

Od roku 2007 firma Jíša s.r.o. podporuje činnosti Českých egyptologů pracujících v egyptské Západní poušti.

Na expedici bude mít za úkol pořizovat kamerový záznam. Vymyslel a zajistil ekologické zásobování přístrojů výpravy elektrickým proudem. Je také jedním z hlavních partnerů expedice.

klasický archeolog, specializuje se na archeologii římských provincií a římské říše, především na římské fortifikce, limes a materiální kulturu (keramika, militária, stavební materiály). V průběhu expedice do Gilfu se bude věnovat především sledování kontaktů této oblasti s římských světem.

Biolog a paleoekolog. Zabývá se vývojem vegetace a krajiny, zejména středoevropské krajiny kulturní. Rád kombinuje biologii s archeologií a proto je zaměstnán na Archeologickém ústavu AV ČR v Praze. Výzkumu egyptské Západní pouště se věnuje v rámci projektu GA ČR. V týmu působí jako biolog, tj. zkoumá vše, co v poušti roste a co se tam hýbe. A také co tam rostlo a hýbalo se v dávné i nedávné minulosti.

profesor antropologie na Masarykově univerzitě v Brně a vedoucí detašovaného pracoviště Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Dolních Věstonicích.

Zabývá se problematikou paleolitu v celé šíři, zejména moravským paleolitem. Navázal na terénní výzkumy svých předchůdců v Dolních Věstonicích, v Předmostí u Přerova, v Petřkovicích u Ostravy a v jeskyních Moravského krasu a Malých Karpat, nové výzkumy otevřel na Stránské skále v Brně a v pískovcových převisech severních Čech. Zúčastnil se paleoantropologických, archeologických a etnoarcheologických expedicí a studijních cest v zahraničí, směrovaných především do severní Afriky a Asie. Výsledky těchto výzkumů se promítly ve více než 300 statích, publikovaných u nás i v zahraničí.

Mapy

Mapy (kliknutím na text přejdete na jednotlivé mapy)

a) celková mapa Egypta s oázami egyptské Západní pouště b) d etail Západní pouště mezi oázou Dachlou a hranicí Egypta, Súdánu a Libye. Trasa a hlavní oblasti zkoumání expedice: 1 – poloha zaniklé starodávné oázy “Jakubovy studny” a místo pobývání staroegyptských expedic stavitelů pyramid, 2 – Abú Ballás, Keramický kopec s nálezy celých hrnců zanechaných zde staroegyptskými karavanami, 3 - Písečné moře, oblast dopadu meteoritu s tzv. silikou, křemičitým sklem vzniklým dopadem meteoritu, 4 – Jeskyně plavců s neolitickými kresbami, když byla celá oblast savanou s jezery, 5 – Nabta Playa – megalitické lokality z doby neolitu, kdy již probíhala migrace obyvatel Západní pouště v důsledku vysychání do nilského údolí c) přehledná mapaPDF dPDF)mapa gilfuPDF e) Google mapa

Plakáty

Náhledy plakátů v JPG, kliknutí získáte větší formát pro další využití

všechny plakáty v PDFPDF

Sponzoři

Hlavní partneři

Ostatní partneři

Mediální stránku expedice zajišťují

Zpravodaj UJEP

www.idnes.cz

Český rozhlas Sever

Expedice děkuje rovněž za finanční podporu firmám Vydavatelství Gasset, Vydavatelství MAC, UniLeasing, Software 602 a Ivanu Volmanovi - Hrad Sloup v Čechách.

Více o sponzoringu

Sponzoring a jeho přínos

Sponzoring expedice do egyptské Západní pouště a jeho přínos

Cíle

Získáváním veřejných grantů a sponzorských darů se snažíme získat prostředky pro udržení a případné rozšíření týmu české expedice do Egypta, včetně expertů z mnoha přírodovědných oborů. Prostředky napomohou také pozvednout místní ekonomiku v oblasti našeho působení a umožní provádění záchranných výzkumů v souladu se směrnicemi Nejvyšší rady pro památky Egypta (SCA).

Sponzoring archeologie

Často se setkáváme s otázkami, zda má vůbec smysl sponzorovat projekty, odehrávající se tak daleko za hranicemi České Republiky, a jaký je význam podpory výzkumu, který zdánlivě nemá žádnou spojitost s Českou republikou a českou veřejností. Kromě výrazného posunu našich znalostí o dějinách starověku vás v následujících řádcích seznámíme s tím, co tyto sponzorské dary a podpora přinášejí české veřejnosti, jaký je smysl sponzoringu těchto aktivit, a jak je s dary nakládáno.

Vaše podpora umožní českému týmu pokračovat v prioritním výzkumu

V roce 2000 byla Nejvyšší radou pro památky Egypta vyhlášena směrnice, podle niž se prioritou stávají výzkumy ohrožených a dosud málo probádaných oblastí nilské delty a pouští. Expedice Českého egyptologického ústavu FF UK na ni zareagovala zahájením výzkumu v oáze El-Hajez v Západní poušti, kde byly objeveny pozůstatky prehistorického osídlení a sídliště z Římské doby.

Váš sponzorský dar umožní české expedici pokračovat v tomto důležitém projektu a udržet tak své dobré vztahy s egyptskou stranou a přední místo mezi archeologickými týmy v Egyptě.

Vaše podpora přispěje k udržování a zlepšování česko-egyptských vztahů

V současném světě, plném hrozeb terorismu a neochoty k vzájemnému porozumění je komunikace mezi českou a egyptskou stranou obzvláště důležitá. Češi jsou obecně v Egyptě přijímáni velmi pozitivně a český archeologický tým zde patří mezi ty nejuznávanější. Máme dobré vztahy s Nejvyšší radou pro památky a jejím generálním tajemníkem Zahi Hawassem, jehož studenti dnes také v Praze píší své disertační práce.

Naše práce v Egyptě, přítomnost egyptských studentů u nás a českých studentů v Egyptě vede k vzájemné otevřenosti a pochopení našich odlišných kultur. Obecně tak se tak otevírají nové a zajímavé možnosti komunikace evropské a arabské kultury.

Vaše podpora je významná i pro českou ekonomiku

Rozsáhlý multidisciplinární výzkum Českého egyptologického ústavu v Egyptě má rovněž velký potenciál pro vývoj české ekonomiky a českého výzkumu.

Aplikace výsledků mnohých vědních disciplín (antropologie, paleobotanika, atd.) vede k jejich dalšímu rozvoji a poznatky, získané během terénního výzkumu v Egyptě, umožní další postup bádání v těchto oblastech.

Dobré vztahy s egyptskými partnery a dobré jméno českých egyptologů na egyptských úřadech a vyšších místech egyptské správy je živnou půdou pro průnik české podnikatelské sféry na egyptské území.Samotný úspěch české egyptologie je pak tou nejlepší vizitkou České republiky v Egyptě i ve světě.

Vaše podpora zlepší životní podmínky egyptských vesničanů

Až polovina rozpočtu projektu je učena na platy místních obyvatel, kteří jsou nezbytní pro zajištění průběhu archeologických projektů v Egyptě: reisů (egyptských předáků dělníků), dělníků na vykopávkách, strážců lokality a skladů, atd. Tento významný pravidelný roční finanční příjem se týká nejméně 25 vesničanů a jejich rodin a má nemalý vliv na zlepšení místního hospodářství (které dosud do značné míry spočívá na výměnném obchodě).

Schopnost získat finanční hotovost umožňuje chudším egyptským vesničanům vymanit se z nekonečného koloběhu dluhů, nakoupit nezbytné zásoby, poskytnout svým dětem lepší vzdělání a posílat nadané děti na střední, popřípadě vysoké školy.

Vaše sponzorské dary umožní udržení či dokonce rozšíření dosavadního rozsahu výkopových aktivit a zaručí tak pokračující příjem našim dosavadním egyptským spolupracovníkům a možné přijetí nových.

Vaše podpora umožní výchovu nových talentů české egyptologie

Sponzorské dary umožní zachování současné široké badatelské základny Českého egyptologického ústavu FF UK, jehož pracovníci zahrnují vedle archeologů také historiky, experty v oblasti náboženství, kunsthistoriky, jazykovědce či odborníky na dějiny a archeologii Blízkého východu. Tato rozmanitost umožňuje vytvářet široký program výuky pro studenty, kteří pak mohou obstát ve světové konkurenci a stát se platnými členy vědecké komunity.

Uznání za Vaši podporu

Jména všech našich sponzorů a dárců (pokud si sami nepřejí zůstat v anonymitě) pravidelně uveřejňujeme v našich publikacích spjatých s projektem, který podpořili. Způsob uznání je možno upravit dle individuálního přání dárce. Hlavního sponzora projektu propagujeme viditelným způsobem přímo na lokalitě během výzkumu.